EFC 2015 flyball

Skvělé strávené 3 dny s flyballem a s Foolishaty! Přijela se na nás podívat Monika Hübner s Dietmarem a samozřejmě vzali sebou Bose, Momo a Eyka <3 Také jsme potkali Indyho (Clever Indiana FaF), který závodil v 7 divizi.

Článek z therebels.cz:

Stříbro z 2.divize pro The Rebels Hardcore!!!

Přípravy na letošní Mistrovství Evropy ve flyballu narušily dvě nepříjemné zprávy. Nejprve musel tým The Rebels Rock and Roll řešit náhradu za Rouzí, která s námi nemohla odjet. Místo ní proto k pětici Bree, Blade, Witz, Dexter a Chelzi byla ze záloh povolána Kerry. Tato sestava nebyla rozhodně bez šancí, věděli jsme totiž, že vyrovnané souboje můžeme svádět s Plzeňáky, s Poláky a rakouskými Pink Paws, v jejichž sestavě se představil Crazy Indiana FaF, syn Mienky. O soupeřích z Německa, Belgie a Maďarska jsme ale vůbec nic nevěděli, takže výsledky se příliš odhadovat nedaly.
Nečekané komplikace se objevily i v přípravě našeho týmu The Rebels Hardcore. Poslední týden před odjezdem totiž přišla druhá nepříjemná zpráva, že Twixie má prokousnutou packu… Všichni jsme proto docela znejistěli, jestli náhodou nepojedeme bez svého snižovače pouze s pěti velkými psy. Znamenalo by to, že v druhé nejrychlejší divizi bychom byli nejspíš jen do počtu. Nikdo to neříkal moc nahlas, ale nedávno zaběhnutý šestnáctkový čas i naše další letošní výkony nás do té chvíle opravňovaly k opatrným medailovým ambicím! Věděli jsme, že k horkým favoritům druhé divize budou patřit polští Road Runners Unleashed a také němečtí Quickstep!, které dobře známe z turnajů v ČR a z minulých ME. Z českých týmů s námi byla ve druhé divizi pouze budějická Alea, s kterou jsme vždy sváděli vyrovnané souboje, ale která na předcházejících turnajích letos příliš nezářila. Další tři týmy byly z Anglie, Norska a Německa a vůbec jsme je neznali, ale při troše štěstí jsme tak nějak v medaile z ME věřit mohli. Ovšem pouze pokud by jela Twixie… Nezbývalo, než doufat, že se jí packa zahojí aspoň tak, aby zaběhla pár důležitých běhů a nedáme to všem úplně zadarmo.
Blížil se den odjezdu a o poraněné pacičce se raději moc nemluvilo a doufali jsme, že sestava Mia, Erzo, Zapi, Zibby, Twixie a Bowie bude kompletní.

Část Rebelů vyrazila do německého města Emtmannsberg už ve čtvrtek, aby našli pořadatelem určený sektor pro naše stany a aby okoukli v pátek běhající pomalejší divize. Druhý den postupně dorazili i ostatní a kromě Chelzi, která měla dorazit v sobotu ráno, jsme tedy měli na místě všechny psy.

Sobota se nesla ve znamení úmorného vedra. Teplota kolem 40°C nedělala nikomu dobře a protože speed trial i double elimination měli psi absolvovat během jediného dne, museli jsme na ně dohlížet opravdu důkladně. Pořadatelé naštěstí nachystali dostatek hadic i několik bazénků pro psy, takže bylo možné průběžně chladit horké hlavy lidí i psů. Běhat se kvůli očekávanému teplu začínalo dost brzy a první rozběh Rock and Rollu začínal právě ve chvíli, kdy dotrazila Renata s Chelzou. Nastoupil tedy do něj Dexter a rychlejší sestava s Chelzou mohla běžet až v druhém rozběhu. S časem 18,84s jsme proto šli do vyřazovacích bojů až z 6. místa. První rozběh jsme běželi proti belgiským The Green Horns a ikdyž jsme běhali bez chyb, soupeř byl rychlejší. Prohráli jsme 3:1 a spadli jsme do oprav. Další rozběh přinesl Rebelům a jejich příznivcům první velký zážitek tohoto mistrovství. Naši přátelé z Pilsen F.A.S.T. Měli stejně jako my už jednu prohru, takže šlo o to, kdo půjde první z kola ven a kdo půjde dál. Kapitán Kamil proto poslal do boje nejrychlejší sestavu: Bree, Blade, Witz a Chelzi. V prvním běhu měly Míša a Bree skvělý start, ale Bree na boxu uletěl míček a Plzeňáci tak byli rychlejší. Ve druhém běhu se úplně stejná situace opakovala! Rázem jsme prohrávali 0:2 ! Riskovat ztrátu dalšího bodu už nebylo možné a tak Kamil správně rozhodl o tom, že místo Bree půjde na start Kerry s Janou, přestože spolu absolvovaly pouze jeden trénink startů. Janiny nervy byly napnuté k prasknutí, ale udržela je na uzdě a hned první start byl 0,07s! Předčasnou střídačku nedaly Alžběta, Aneta ani Renata a Chelza dobíhala současně s posledním psem plzeňáků. Výsledný čas plzeňáků 19,26s. Následovala chvíle napjatého čekání, než se rozsvítil druhý čas… Rebelové 19,23s!!! O pouhé 3 setiny sekundy jsme odvrátili porážku! Ve střídačkách jsme měli zbytečnou rezervu, takže Kamil dal všem potřebné instrukce a už tu byl další běh. Jana trefila start ještě o dvě setiny lépe! A protože tentokrát se holkám povedly střídačky naprosto dokonale, nedali jsme soupeři šanci, byli jsme rychlejší o 3 desetiny a vyrovnali jsme na 2:2. A už je tu poslední a rozhodující běh, po kterém jeden ze dvou českých týmů skončí a ten druhý půjde dál. Start opět skvělý, Jana má asi dobrého učitele. Kerrynka ale už dost zpomalila a Blade to jindy taky umí rychleji. Witz běží svůj standard. Nikomu nesvítí žádná chyba a do posledního úseku vbíhá Plzeň s mírným náskokem… Všichni křičí a povzbuzují… Čas byl hrozný, ale v cíli byla Chelza o dvě desetiny dříve a vítězství 3:2 bylo naše!

V dalším rozběhu nás čekal německý tým Hot Flames. Lidé i psi dělali, co mohli, ale 3:1 jsme prohráli. Byly to však krásné běhy a odešli jsme jako hrdý tým se vztyčenými hlavami. Plameňákům to ten den běhalo skvěle a z oprav se probojovali až do finále, kde se jim dokonce podařilo porazit do té doby suverénní WindDogs z Maďarska. Ti však měli v tlapkách o dva náročné rozběhy míň a v opakovaném finále zvítězili. Třetí místo obsadili The Green Horns, kteří nás porazili v prvním rozběhu. O kvalitě týmu The Rebels Rock and Roll tedy svědčí i to, že prohrál pouze v přímých soubojích s budoucími medailisty. Oproti speed trialu jsme si o jedno místo polepšili a skončili jsme pátí, hned za Pink Paws Warriors.

Další skvělé flyballové zážitky přinesly boje o finále a vlastní finálové běhy sobotních divizí. Bylo v nich hodně českých zástupců a při fandění žádné jiné země neprokázaly takovou soudržnost. Poláci se také snažili, ale nás bylo prostě víc. Češi! Češi! …snad stokrát proběhla kolem parkuru česká mexická vlna… Kdo neskáče, není Čech!

Večerní nálada v táboře Rebelů sice nebyla vítězná, ale nebyla ani skleslá. Několik nás šlo zatleskat soupeřům i závodníkům z ostatních sobotních divizí na slavnostní ceremoniál. A nejvíce se samozřejmě křičelo, když si s pořadateli podávali ruce Míša a Kamil za celý náš tým. Skoro v každé divizi byl nějaký český tým na bedně! Kdo neskáče, není Čech!
Posezení a popití pod altánem jsme nijak nepřeháněli a hlavně ti, kdo měli běhat v neděli, šli celkem brzy spát. Krátce po půlnoci jsme měli my i naši psi nepříjemné přerušení spánku, když Rebelové byli seřváni za Kosatky, které si asi proto, že už měly odběháno a jejich psi odpočívat nepotřebovali, pouštěly hudbu na plný pecky. Bylo to sice nespravedlivé, ale popravdě řečeno, není se čemu divit, že za rušení spánku byli seřváni právě Rebelové. Jakou pověst jsme si po nocích na turnajích „vybudovali“, takovou ji máme.
Zbytek noci už pak byl mnohem klidnější a nedělní ráno ukázalo na nebi mráčky, které slibovaly, že by mohlo být o pár stupňů méně než v sobotu.
A už je to tady. Z amplionů zaznívá angličtina s typickým německým přízvukem a začíná soutěž těch nejlepších a nejrychlejších evropských týmů. První divize měla naprosto jasného favorita, loňského Mistra Evropy – Blade Runners Unleashed, kteří hned ve svém druhém běhu ve speed trialu zaběhli jako první v Evropě pod 16s a posunuli hodnotu evropského rekordu na neuvěřitelných 15,96s. Později se dokonce ukázalo, že parkur připravený pořadateli byl o 5cm delší, takže rekord možná mohl být ještě o desetinu lepší…

V druhé divizi to ale tak jednoznačné nebylo. The Rebels Hardcore nastoupilo v už tradiční sestavě: Mia, Erzo, Zapi, Zibby, Bowie a s malým stroupkem na noze nastoupila i Twixie. Nekulhala a za závodění se těšila stejně jako ostatní psi. Ve speed Trialu nás čekaly pouze dva rozběhy po čtyřech bězích. Proto jsme potřebovali zaběhnout co nejlepší čas hned v prvním rozběhu, kdy měli všichni psi ještě dost sil a ještě nemuseli čelit únavě a vedru. Nastoupili jsme proto v sestavě Mia, Erzo, Twixie a Bowie. Proti nám běžela Alea a protože jsme my byli na červené dráze, tak jsme se obávali, že zpravé dráhy by jeden aleácký pes mohl vběhnout k nám. Hned ve zkušebním běhu Twixie zakopla o jednu překážku, druhou v kotrmelcích porazila a o třetí se zastavila… Hůř jsme ani začít nemohli. První běh se nám vůbec nepovedl. Ve druhém jsme ale zmobilizovali všechny síly, Twixie taky běžela jako vítr a podařilo se nám zaběhnout solidních 17,67s. Pro začátek to bylo dobré, ale potřebovali bychom to ještě o něco zlepšit, vždyť to umíme i pod 17s! V dalším běhu se ale stalo to, co se dalo čekat. Běh byl přerušen, protože na naši polovinu vběhl pes z Alei. K žádnému narušení běhu našich psů nedošlo a čas bychom zřejmě měli lepší, ale pan rozhodčí to ve snaze zabránit zranění psů odpískal, ikdyž náš poslední pes v té chvíli už probíhal bránou. Nelíbilo se nám to, ale bylo nám řečeno, že pokud by se vběhnutí psa opakovalo, dostali bychom nový samostatný běh, tak jsme se v klidu připravili na další start. Start Mienky byl skvělý, Erzíkova střídačka dobrá, Twixinčina střídačka taky. A pak to přišlo. Twixie se trochu šetří, uvědomila si, že tam má bolák a zpomalila, takže Bowíček vběhl do dráhy předčasně. Čas jsme si tedy nezlepšili, ale mnohem víc nás vyděsila Twixie, která z parkuru odhopsala po třech. Přední pacičku držela vysoko zvednutou a nechtěla na ni šlápnout. Kapitánka Míša tedy rozhodla, že Twixie už ve speed trialu nepoběží, bude odpočívat a Terka se bude snažit ji zabavit tak, aby na boláček zapomněla. Do druhého rozběhu jsme tedy nasadili sestavu Mia, Erzo, Zapi a Zibby, kterého po dvou bězích vystřídal Bowie. Čas jsme si sice nezlepšili, ale příliš se nedřilo ani ostatním týmům, takže s časem 17,67s jsme šli do double elimination z druhého místa.

V prvním z vyřazovacích běhů proti nám stála opět Alea, z které jsme ten den při vší úctě neměli strach. Twixinku jsme proto nechali odpočívat a v sestavě Mia, Erzo, Zapi a Zibby jsme Aleu s přehledem porazili 3:1, protože chybovala a Jirka, Pavla i Martin dávali spolehlivé střídačky. Poslední bod jsme navíc získali tak, že na naši dráhu opět vběhl jejich pes.
Ve druhém rozběhu nás čekali polští Road Runners Unleashed, kteří sice dopoledne nezaběhli žádný solidní čas, ale o kterých víme, že to umí velice dobře. Nasadili jsme nejrychlejší sestavu včetně Twixie, která se zdála být už zase psychicky v pořádku. První běh jsme sice byli rychlejší, ale přišli jsme o něj, protože jsme měli špatně nastavenou výšku překážek – měli jsme je o 2,5cm vyšší! Bylo to sice nastaveno v neprospěch našich psů, ale pan rozhodčí nám ten běh vzal. Podle pravidel to tak udělat samozřejmě může, ale nás to psychicky rozhodilo tak, že jsme následující dva běhy prohráli. Poláci nás porazili 3:0 a my jsme v pavouku spadli až úplně na dno do oprav. Na mysli jsme ale neklesali dlouho, protože hned jsme si vzpomněli na Mistrovství ČR 2012, kde jsme také kvůli špatné výšce překážek prohráli vyhraný rozběh a také jsme spadli až úplně dolů. Tenkrát jsme se ze dna probojovali až do finále, tak proč bychom to neměli dokázat i dnes! Bojovná nálada se k nám vrátila a já jsem nahlas vyslovil, co mě strašilo skoro tři roky: „Doufám, že tentokrát v tom finále dva předčasné starty nedám…“

V dalším rozběhu nás čekal norský tým Follo Flyball Viking Flyers, na který jsme podle jejich dopoledních výkonů nejrychlejší sestavu teoreticky nepotřebovali a nastoupili jsme ve složení Mia, Zibby, Bowie a Twixie. První běh jsme s přehledem vyhráli, protože soupeř chyboval a my jsme běželi čistě. V druhém rozběhu soupeř chyboval také a už jsme běželi na jistotu. Zibby sice zpomalil, ale pořád se zdálo všechno v pohodě. Náš finishman Bowie ale nepřinesl míček! Vikingové opravili rychleji, protože poslední pes se opravuje špatně. Bylo to tedy 1:1, Zibbyho nahradil Zapi a chystal se další běh. Bowie najednou začal nezvykle naštvaně štěkat a koukal někam k soupeřovu boxu. Start parádní, Zapi běžel spolehlivě a Twixa taky. Bowie pořád čuměl vedle a Míša věděla, že to nedopadne dobře, ale pustit ho musela. A Bowie ihned běžel doleva směrem k soupeřově dráze! Nevběhl tam, zastavil se na půlce a čuměl upřeně na někoho z davu lidí za bariérou. Vikingové doběhli bez chyby a vedli 2:1. Míša hned správně odvedla rozhozeného Bowieho z parkuru, povolala Martina s Erzíkem a v dalším běhu jsme soupeři nedali šanci. V rozhodujícím běhu pak soupeř navíc chyboval, takže Terka a Pavla už mohly dávat střídačky na jistotu. Bod pro nás byl skoro jistý vlastně už ve chvíli, kdy vběhl na dráhu jako poslední pes Zapi, protože ten přinese míček, ikdyby se pro něj měl přetrhnout. Vítězství 3:2 nás tedy posunulo dál a věděli jsme, že pokud vyhrajeme další rozběh, tak jsme na bedně!
Čekal nám anglický tým Cambridgeshire Concotions, ve kterém je několik lidí, které někteří z nás potkávají na ME už od roku 2008. Nasadili jsme proti nim proto nejrychlejší sestavu: Mia, Erzo, Twixie a Bowie. První běh jsme byli rychlejší skoro o půl sekundy a ve druhém soupeř chyboval. Vedli jsme 2:0. V dalším běhu jsme chybovali my: 2:1. Měli jsme obrovskou podporu v publiku, ve kterém mnozí věděli, že naše výhra by znamenala další medaili pro Českou republiku! Nechtěli jsme připustit další drama a protože Mia byla soustředěná a dávali jsme spolehlivé starty kolem 0,05s, tak v dalším běhu Martin, Terka i Míša zlepšili střídačky a zaběhli jsme nejrychlejší svůj čas z double elimination. Byli jsme o víc než sekundu rychlejší a propukli jsme v obrovský jásot. Rebelové jsou na bedně !!!

I kdybychom ten den už všechno ostatní prohráli, tak by to byl obrovský úspěch. Snad právě ten pocit uspokojení, že se nám podařilo zúročit trénink a hlavně zodpovědný přístup všech Rebelů k účasti našich dvou týmů na ME, nám pomohl k tomu, že jsme do dalšího rozběhu nastupovali poměrně klidní. Znovu jsme se totiž potkali s Poláky, kterým jsme právě díky špatnému psychickému rozpoložení v prvním vzájemném duelu podlehli. A tak začal souboj, na které se nezapomíná. V úžasné divácké atmosféře jsme už nemohli jinak, než nasadit nejrychlejší sestavu…

Mia, Erzo, Twixie, Bowie…
Hlavně nepokazit start… Hlavně nedělat chyby ve střádačkách…
První běh dobíhají poslední psi skoro současně, ale soupeř je o necelé dvě desetiny rychlejší! Poláci vedou 1:0.
V druhém běhu někdo z nás chybuje. Poláci dobíhají v klidu a vedou 2:0.
Tohle jsou chvíle, které jsou na flyballu nejhroznější a zároveň nejkrásnější. Všichni víme, že další naše chyba znamená konec. V téhle chvíli už je jedno, kdo to zkazil předtím. Nikdo ale nechce být tím, kdo to zkazí poslední…
Češi! Češi!
Pohledem si říkáme, že jdeme do toho. Kývám na Terku, Terka mává, rozhodčí ani nepíská a už běží EJS. Start 0,05s, někdo řve „skvělý!“. Martin dává OK. Terka taky. Míša vidí, že máme trošku náskok a nechává asi půl metru navíc. Češi v publiku už asi vědí, že nemají křičet, dokud Bowie nedrží míček. Má ho! Všichni kolem řvou a Bowie zrychluje! V cíli je o 17 setin dřív! Snižujeme na 2:1 !!!
Češi! Češi!
A znovu… Uklidnit se, připravit se… Start 0,03s, zase někdo řve „skvělý!“. Všechny střídačky parádní, na druhé straně svítí chyba. Najednou je skoro ticho… Bowie skáče na box, nese míček, všichni zase křičí a po doběhu tleskají. Je to 2:2 !
Poslední a rozhodující běh. Ani nevnímáme, že Poláci střídají psa. Kýváme, máváme, rozhodčí mává ke stolku a už to zase jede. Start nevidím, ale někdo řve „skvělý!“. Střídačky nevidím, ale je to vyrovnané. Poláci dávají poslední střídačku předčasnou. Zase skoro ticho… Má ho! Míša ječí jak blázen a Bowie probíhá bránou… Rozhodčí píská… Potlesk, jásot, euforie… Řítí se na mě řvoucí Jana a skáče na mě… Neustojím to a padáme na záda… Snad nespadnem na Mienku… Válíme se a řveme radostí… Skáče na nás Aneta… Doufám, že to nikdo nenatáčí… Ještě jsem se nestihl vymotat a zvednout a rozesmátý Bartek už mi podává ruku a za ním další Poláci…

V té chvíli je jasné, že oni jsou třetí a my jsme druzí. Na suverénní německý Quickstep! dnes nemáme i proto, že oni neprohráli a finále je jejich teprve třetím rozběhem, kdežto naši psi už mají v nohách šest náročných vyřazovacích soubojů. Jejich zdraví je důležitější, než zbytečně riskovat v nerovném boji. Kdybychom snad finále vyhráli, tak opakované finále už bychom nejspíš vyhrát nemohli.

Účast ve finále 2. divize jsme si proto užili především jako velkou slávu. Je to zatím největší úspěch od samého vzniku flyballových The Rebels a zasloužily se o něj všechny generace Rebelů i všichni, kdo dnes v rebelských družstvech běhají.

Češi! Češi!
Večerní stupně vítězů byly dalším nezapomenutelným zážitkem…
Díky všem, drazí Rebelové !

Bořik