Lachtánkův příběh- pejsek číslo 2

29.01.2014 12:53
 

Lachtánek...
Bylo to původně pouze "pracovní" jméno, jakými označujeme štěňátka krátce po narození. Narodil se s předními pacičkami křečovitě přitisknutými k bříšku a k instinktivnímu pohybu k mamince používal pouze zadní packy. Čím víc se snažil pohnut se kupředu, tím pevněji tisknul "ručičky" k pupíku. Narodil se úplně lehoučce narozdíl od větších bratrů, u kterých se Mienka musela snažit o hodně víc, takže během porodu nemohlo dojít k jeho žádnému poranění a hned bylo jasné, že něco není úplně v pořádku. Byl to smutný pohled a bylo to zároveň i legrační, protože u toho kníkal a vypadalo to, jako když se smíchy válí po zemi a za břicho se popadá. Když se dosoukal k mamince a našel její cecík, nastal další problém, protože stejně křečovitě jako ruce, měl stisknuté i čelisti. Několik hodin trvalo, než se podařilo lehkým tlakem a masírováním uvolnit jeho čelisti tak, aby šla pusinka lehce otevřít. Za tu relativně krátkou dobu ztratil sací reflex, takže další hodiny trvalo, než začal používat jazýček a naučil se alespoň trochu sát. Za prvních 24 hodin života ztratil čtvrtinu své porodní váhy. Chvíle obav o jeho život střídaly okamžiky nadšení, když se s některou z paciček dalo pohnout o další půlcentimetr. Vztekal se, když jsme ho několikrát za každou hodinu ve dne v noci přikládali k cecíku, aby dostal alespoň takové množství mleziva, které je v prvních hodinách a dnech po narození nenahraditelné a důležité pro celý budoucí život každého mláděte nás savců. Když mu bylo jeden a půl dne, tak už občas dokázal přisát se bez toho, abychom mu pomáhali otevřít pusu. Za dalších pár hodin nám udělal obrovskou radost, když si ho Mienka nahrnula pod sebe a on po malé chvilce sám našel ten nejplnější cecík, okamžitě se přisál a po chvilce se jeho hubeňoučké bříško začalo krásně zakulacovat.
Přední pacičky používá stále více a k bříšku už je tiskne jen občas. Měl je tak složené v bříšku u maminky, tak si ty bezstarostné chvíle asi občas připomíná. Mnohem častěji už jimi ale mačká maminku, aby mu lépe teklo její mlíčko. My a hlavně on ještě zdaleka nemáme vyhráno, ale malý bojovníček je stále více vitální a jeho váha už zase začala pomaličku stoupat. Naučil se už i pít z dudlíku a není teď pro nás nic krásnějšího, než je pohled na jeho plné bříško.
Pracovní jméno se už stalo tak známým, že mu už nikdo z přátel jinak neřekne. Víme, že k tomu nikoho nemusíme vyzývat, ale přesto: držte Lachtánkovi palce.
Lachtánek dělá každým dnem pokroky. Není nic krásnějšího, než když ho vidíte jak se dere k cecíku, jak se vzteká, když z cecíku nic neleze. Dřív měl potřebu pít jednou za 4 hodiny. Nyní pokaždé když se probudí, tak vyhledává maminku, aby se mohl napít. Neptřebuje už tolik péče, sám se přisaje, sám se udrží a pomalu už začíná vzdorovat 2krát větším bratrům. Právě dnes se dostal Lachtánek na svou porodní váhu!!! Dělá nám neuvěřitelnou radost.
Lachtánkovi budeme jednou také hledat rodinu, kde bude milován a užívat si pravý bordeří život. Zatím ho však nenabízíme, zprvu nebylo ani jasné, zda to zvládne, ale nyní víme, že Lachtánek má neuvěřitelnou sílu žít a bojovat! Počkáme také, jak to dopadne s jeho pacičkami, pravidelně rehabilitujeme. Držte našemu malému chlapečkovi palce! 

Zpět

Vyhledávání

© 2011 Všechna práva vyhrazena.